603946260

Co dělá plastický chirurg MUDr. Petr Hýža, Ph.D. ve volném čase

Jeho pracovní den je opravdu pracovní, denně udělá přibližně čtyři operace v narkóze, nebo čtyři až osm operací v lokální anestezii. Jednou týdně mívá ambulantní den. Pracuje hodně, ale přes víkend většinou odpočívám. Zeptali jsme se ho, jak tráví volný čas a nejen na to.

Jak jste se dostal k medicíně?

Mám rád výzvy a také potřebu pomáhat. V období puberty mě přestaly bavit počítače a začal jsem se víc věnovat humanitním vědám. Byl jsem dobrý na matematiku, ale když jsem maturoval, měl jsem jiné zájmy a medicína pro mě byla přitažlivá právě tím, že je složitá a stále do značné míry neprobádaná.

Věděl jste od začátku, že chcete být plastický chirurg?

Když jsem šel na medicínu, uvažoval jsem spíš o sportovním lékařství. Ve třetím ročníku jsem se dostal k jedné mikrochirurgické operaci a byl jsem naprosto fascinován prací chirurga, který pod mikroskopem přišil čtyři amputované prsty na cévách, které téměř nebyly vidět. Hned jsem věděl, že to chci dělat a začal jsem se věnovat mikrochirurgii.

Posledních 14 let dělám převážně estetické plastické operace. Dělám je rád, čím víc jich dělám, tím více mě baví. Klientky jsou šťastné, a když vidím, jak po operaci rozkvetou, dělá mi to radost. Estetické operace nejsou technicky zdaleka tak náročné jako ty mikrochirurgické, ale jsou náročné na empatii, představivost a estetické cítění. Jsou prostě náročné jiným způsobem.

Které operace děláte nejraději?

Nejraději a nejčastěji zvětšuji prsa a upravuji nosy. Rád dělám také plastické operace obličeje a krku, které patří mezi nejvíce mikrochirurgické estetické operace.

Kterou operaci považujete ve vaší praxi za nejnáročnější?

Záleží na úhlu pohledu. Technicky nejnáročnější jsou operace mikrochirurgické. Pokud jde o zkušenosti a estetický výsledek, nejnáročnější jsou operace nosů neboli rhinoplastiky. Ty vyžadují rozsáhlé zkušenosti, odhad operované oblasti, kterou chirurg nevidí, představivost a naprosto přesné a jemné provedení. Jsou velmi náročné na přesnost, je to takové „patování” v plastické chirurgii. Rhinoplastiky dělám v posledních letech stále více a dělám je rád.

Perfektní výsledky přichází až se zkušenostmi, to v chirurgii platí ještě víc, než v jiných oborech. Je to podobné jako ve sportu, pravidla a teorii zná mnoho lidí, mnozí sport i provozují, ale nejlepší jsou ti, kteří svůj talent rozvíjí poctivým a systematickým tréninkem.

Co děláte ve volném čase, když zrovna nějaký máte? Sportujete?

Sportoval jsem od malička, ale nikdy jsem nebyl vysloveně sportovní typ. Spíš takový přemýšlivý a tvořivý. S bratrem jsme, tak jako všichni kluci, hrávali fotbal. Ale to nebyl sport pro mne, moc pohybu a povyku okolo.

Víme, že se věnujete jachtingu. Jak jste se k němu dostal?

Dostal jsem nabídku od kamaráda, jestli s ním nechci jezdit na plachetnici. To mi bylo devět. Rodiče mi to zakázali, ale já jim utíkal na jachetní oddíl. O rok později jsem už jezdil první závody a rodiče souhlasili.

Nejprve mě na závodech bavilo spíš chytat ryby, ale časem jsem začal mít i sportovní ambice, přišla revoluce a v 17 letech jsem se poprvé stal juniorským mistrem České republiky, pak Maďarska a Rakouska v olympijské třídě finn na lodi, kterou jsem si vlastnoručně za podpory svého otce postavil.

Tentýž úspěch se opakoval i v dalším roce. Odjel jsem sérii závodů světového poháru, ale sport začal až příliš zasahovat do mých studií medicíny, a proto jsem v 21 letech s vrcholovým sportem skončil a věnoval se medicíně. Teď už dělám jachting  jen rekreačně. Občas jedu na nějaké závody, ale jen proto, abych se potkal se svými přáteli.

Zažil jste na lodi nějaké pořádné drama?

Největší drama na lodi jsem paradoxně nezažil na moři, ale na jezeře Rozkoš. Náhle přišel velmi silný vítr, tak silný, že loď závodní komise měla problémy dostat se ke břehu. Tři závodní plachetnice se tehdy potopily. Normálním způsobem se do přístavu tehdy dostali pouze dvě lodě včetně té naší.

Co se vám na jachtingu a času stráveném na lodi nejvíc líbí?

Jachting je nádherný sport, který mi vyčistí hlavu. Během prvních 10 minut na lodi zapomenete na všechny každodenní starosti. Prožíváte spojení s přírodou, cítíte každou vlnu pod lodí a říkáte si, že na světě je krásně. Je to takové čisté. Žádný hluk motoru, vše se najednou zklidní. Nikdy mě nepřestane fascinovat síla větru a moře.

Kam jezdíte na loď nejraději?

Nejraději jsem na moři. V poslední době trávím většinu dovolených v Chorvatsku. Moře je tam relativně bezpečné a vhodné pro děti. Vidí na břeh a nebojí se. Dovolené přizpůsobuji své dceři,  dříve dětem své přítelkyně.

Jaké další sporty děláte? Hrajete třeba golf?

Rád jezdím na kole a občas si jdu zaběhat. O golfu jsem uvažoval už na škole, ale vždycky se mi zdál málo sportovní a akční. Ke golfu jsem se dostal až před osmi lety díky kolegyni a pár kamarádům. Pamatuji si ten první pocit naprosté beznaděje, když jsem se snažil poprvé trefit míček. A právě to byla pro mne výzva. Vše, co je obtížné, mě láká, a proto mě golf uchvátil. Stejně jako mě kdysi uchvátila mikrochirurgie.

Kdy máte čas se golfu věnovat?

Díky tomu, že jsem otevřel novou soukromou kliniku, mám méně času na golf v zimě, protože to dělám nejvíc operací. V tomto období to beru jako nutnost. Na jednu stranu mě mrzí, že nemám tolik volného času, kolik bych si představoval, na druhou stranu jsem vděčný za to, že máme na klinice dost práce a klientů a že se nám daří.

Vím, že člověk dostane vždy jen tolik, kolik do toho dá a klinika je pro mě na prvním místě. V létě bývá operací méně, a proto se mohu věnovat jachtingu i golfu. Přiznám se, že nemám žádné přehnané ambice a golf pro mě je především krásným odpočinkem. Chci se naučit golf do té míry, abych měl jednou zábavu na důchod. Takže můj golfový čas teprve přijde 🙂